Pokud se rodiči či učiteli jeví, že žákovo písmo je nečitelné, specificky chybné (zaměňuje krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišuje slabiky di-dy-ti-ty-ni-ny, vynechává nebo přidává písmena či celé slabiky při psaní), obtížně se orientuje v číslech, zaměňuje číslice (např.6-9) apod., je vhodné žáka objednat na vyšetření do pedagogicko – psychologické poradny, protože se může jednat o některý z typů specifických poruch učení (SPU). Projevy SPU zaznamenáváme v předškolním věku, výrazně postihují školní věk a dotýkají se i života v dospělosti. Přítomnost SPU se promítá do oblasti psychologické a pedagogické, kde se nejčastěji diagnostikují. Na vyšetření do PPP objednává dítě jeho zákonný zástupce.

Rodič by měl  školu s výsledky vyšetření seznámit, doporučení ke vzdělávání je přímo z PPP do školy doručováno prostřednictvím datové schránky. Pokud stanoví poradna sestavení individuálního vzdělávacího plánu (IVP), musí o něj rodič požádat. Na vytvoření IVP se podílí třídní učitel, dle potřeby pak ostatní vyučující a speciální pedagog. Plán schvaluje ředitelka školy, nezbytnou součástí je průběžné hodnocení a kontrola výsledků. Je třeba, aby rodiče byli (i s dítětem) přítomni podepisování plánu, mohou se při této příležitosti zeptat se na spoustu věcí, učitel může vysvětlit, jak bude s žákem pracovat. Pokud jsou v plánu stanovena doporučení pro domácí práci s dítětem, rodič svým podpisem stvrzuje, že souhlasí a plánem se bude také řídit.

Základními typy SPU jsou:

DYSLEXIE
Specifická vývojová porucha čtení, podmíněná nedostatkem některých primárních schopností, jež skládají komplexní schopnost pro učení čtení za dané výukové metody- porucha projevující se neschopností naučit se číst, přestože se dítěti dostává běžného výukového vedení, má přiměřenou inteligenci a sociokulturní příležitost, porucha se promítá do rychlosti čtení, techniky, správnosti čtení a porozumění čtenému.

DYSORTOGRAFIE
Specifická vývojová porucha učení projevující se obtížemi klienta v oblasti užívání pravopisných pravidel mateřského jazyka, oslabená schopnost zvládnout gramatické formy, projevuje se např. záměnami krátkých a dlouhých samohlásek, tvrdých a měkkých slabik, vynecháváním, přidáváním či zaměňováním písmen.

DYSGRAFIE
Specifická vývojová porucha učení projevující se obtížemi klienta v oblasti psaní, neschopností zvládat motoriku nezbytnou pro psaní a napodobování písmen, dysgrafik obtížně píše, ačkoli netrpí závažnou poruchou smyslovou nebo pohybovou, nemá nedostatky v inteligenci ani v oblasti citových vztahů.

DYSPRAXIE
Nápadná nešikovnost, neobratnost.

DYSKALKULIE
Specifická vývojová porucha matematických schopností, s obtížemi v oblasti řešení numerických operací, vývojově snížená schopnost osvojit si počítání při běžném výukovém vedení a přiměřené inteligenci.

ADHD
Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou, projevující se zvýšenou aktivitou a neklidem, impulzivitou a narušením pozornosti. Dítě se projevuje jako neposedné, nevydrží sedět na místě, vyrušuje, vyhrkne odpověď bez přemýšlení, nedokáže počkat, přerušuje ostatní, apod. Objevují se chyby z nepozornosti, vyhýbání se domácím úkolům, nepořádnost, menší schopnost přeladit na jinou činnost, malá vytrvalost, zhoršený odhad času, ztrácení věcí, neposlušnost, obtíže se započetím činnosti, problémy se zklidněním po hře, divoké vykonávání aktivit, nedočkavost, vykřikování při výuce, zbrklost, obtíže se zařazením do kolektivu, riskantní chování, snadné nadchnutí se pro něco, menší odolnost vůči neúspěchu a  kritice, urážlivost. U dětí se dále může projevovat snížené sebevědomí, zvýšená exprese emocí, nestabilita nálady, menší odolnost vůči stresu a frustraci, deprese, potíže se sebehodnocením, apod. Výrazným projevem je neustálá potřeba nových podnětů a jejich zajišťování nevhodným způsobem.

ADD
Porucha pozornosti (bez hyperaktivity). Dítě nedokáže udržet pozornost, je neposedné, vnější podněty jeho pozornost snadno odvedou, má obtíže s dodržováním instrukcí a s dokončováním úkolů, bývá roztržité, často ztrácí věci, působí dojmem, že neposlouchá, co ostatní říkají, neudrží pozornost při hře, špatně snáší čekání, hodně až nadměrně mluví, nedokáže zvážit následky svých riskantních aktivit, přechází od nedokončené činnosti k jiné, má potřebu zajišťovat si nové podněty, apod.

„RYSY PORUCHY“- např. dyslektické rysy – pouze částečná porucha

Obtíže dítěte s SPU nesmějí být způsobené např. nedostatkem v přípravě na výuku (neplněním školních povinností, nepřipravováním se na výuku), nesprávným postupem při výuce (ze strany učitele- např. časté střídání vyučujících během roku, nekvalifikovaný zástup, atd.) nebo dlouhodobými absencemi dítěte. Dítě může mít výrazné obtíže, ale nemusí se jednat o SPU– často se jedná o to, že do školy vstoupilo nezralé, bez odkladu školní docházky.

Pokud má dítě SPU (dle diagnostiky v PPP) neznamená to, že získává nějakou výhodu či úlevu proti ostatním spolužákům! Má nárok na vyrovnání podmínek ve výuce, v porovnání s ostatními žáky bez SPU. Neměl by dostávat špatné známky za chyby způsobené poruchou. Ale neznamená to, že nesmí dostat pětku z diktátu, že dítě s SPU nesmí propadnout z Čj apod.!Učitel upraví zadání úkolu s ohledem na SPU, kterou Vaše dítě má a v případě, že i přesto nebude úkol splněn, může být klasifikace nedostatečná. Pokud neplní nic po celou dobu, může z daného předmětu propadnout – být klasifikován nedostatečně.Učitel může nechat zadání stejné, ale upraví hodnocení s ohledem na poruchu.Výběr metod však záleží jen na učiteli, PPP pouze doporučuje nejvhodnější přístup!

Asistent pedagoga ve škole

 

Asistent pedagoga je pedagogickým pracovníkem, jehož prostřednictvím dochází k naplňování podpůrných opatření ve vzdělávání u dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.  Hlavním cílem jeho působení je podpora práce pedagoga při práci se žáky, kteří vyžadují zvýšenou míru podpory ve vzdělávání. Asistent pedagoga je zaměstnancem školy a působí ve třídě, ve které se vzdělávají žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Náplní práce asistenta pedagoga je spolupráce s učitelem na přímé výchovné a vzdělávací činnosti (nejen) u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, pomoc při komunikaci mezi učiteli a žáky a při komunikaci mezi učiteli a zákonnými zástupci žáků, individuální i skupinová podpora žáků při přípravě na výuku, u žáků se zdravotním postižením rovněž pomoc při sebeobsluze.

Ředitel školy, ve které je asistent zaměstnán, rozhoduje, zda bude mít asistent v pracovní náplni pouze přímou pedagogickou činnost (bezprostřední práce s žáky, eventuálně s jejich zákonnými zástupci) nebo zda bude přímou pedagogickou činnost kombinovat s činností nepřímou (konzultace s učiteli, příprava na výuku apod.).

Asistent pedagoga není osobní asistent. Osobní asistent není zaměstnancem školy, obvykle je zaměstnáván rodiči žáka a jeho úkolem je pracovat výhradně s konkrétním žákem, ke kterému je přidělen. Naproti tomu asistent pedagoga je sice přidělován do tříd, ve kterých jsou vzděláváni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, jeho úkolem ale není „pouhá“ práce s konkrétním žákem nebo konkrétní skupinou žáků; asistent pedagoga má asistovat učiteli v širším spektru jeho činností (čímž umožňuje učiteli, aby i on sám věnoval více času a pozornosti podpoře žáků s postižením/znevýhodněním).

Práce učitele s Doporučením ke vzdělávání (z PPP)

V rámci doporučení ke vzdělávání daného žáka jsou vypsány doporučené speciálně pedagogické metody, postupy, formy a způsoby práce, na základně kterých může učitel s žákem pracovat. Doporučení je psáno tak, aby zahrnulo co nejvíce možností v přístupu k Vašemu dítěti. Učitel si tak může zvolit z doporučení to, co se mu v jeho dosavadní praxi nejvíce osvědčilo, co vyhovuje jemu, danému žákovi a celkovému fungování kolektivu ve třídě, včetně spolupráce s asistentem pedagoga. Dané postupy jsou pro učitele doporučením, pedagog může použít i takové přístupy ve výuce, které ve zprávě uvedené nejsou. Povinností učitele je to, aby zohlednil SPU Vašeho dítěte. Škola na základě doporučení zpracovává vlastní plán práce s dítětem v rámci podpůrných opatření, s kterým je rodič obeznámen a souhlas ztvrzuje podpisem. Podpůrná opatření a práce s žákem mohou být kdykoliv s učitelem konzultována. Předpokladem úspěšného vzdělávacího procesu dítěte je splnění všeho ze strany rodičů, teprve pak lze žádat změnu v přístupu i od učitele.

Pro domácí práci s dětmi s SPU doporučujeme:

– Dítě vyžaduje pravidelnost a řád. Pracovat nejlépe denně, max. 10minut navíc k běžným požadavkům školy, každý den v podobný čas na klidném pracovním místě. Mějte po ruce rozvrh hodin a kontrolujte (časem jen namátkou) připravenost dítěte na výuku.

– Nejdůležitější je pravidelné čtení– nahlas, duálně, střídat se s dítětem po částech, po přečtení vyprávět obsah, pokud si dítě obsah nepamatuje, dávat mu otázky, pokud neví odpověď – najde ji v textu.

– Vše, co rodiče s dítětem doma dělají, je vhodné schovávat a nosit s sebou do školy na konzultace, při kterých se učitel a rodič domlouvá na dalším postupu péče – učitel má pak lepší přehled o tom, že rodiče s dítětem skutečně pracují a může korigovat domácí péči tak, aby byla co nejvíc efektivní – POZOR, při velmi těžkých formách poruchy se intenzivní domácí i školní péče projevuje ve školní práci velmi pomalu, ve většině případů se však pravidelnost v přípravě na školu pod přímým dohledem rodiče ihned projeví.

– Psaní domácích úkolů – úkoly nepsat nanečisto a pak přepisovat (zejména ne u dětí s dysgrafií). DÚ je vhodné začít dělat od úkolu nejlehčího, na druhé místo dát úkol nejtěžší, dále pak úkoly ostatní, mezi úkoly je potřeba dělat pauzy, postupně vést dítě k větší samostatnosti – u některého úkolu musí být rodiče přímo u dítěte, u jiných stačí být pouze přítomný v místnosti.

– NEKÁRÁME DÍTĚ ZA CHYBY ZPŮSOBENÉ DIAGNÓZOU!!

– Práce s dítětem s SPU je činnost dlouhodobá a náročná, často bez okamžité odezvy v podobě zlepšení prospěchu. Dítě to však samo nezvládne. Domácí úkoly a přípravu na všechny předměty na další den je nutné s dítětem dělat po celou dobu I. i II. stupně ZŠ, nestačí jen dítě „poslat se učit“, ptát se „ učil ses, umíš všechno?“ Často je nutné s dítětem ještě na II. stupni připravovat tašku (zejména u ADHD a dyspraxie).

– Důležité je, naučit dítě pracovat systematicky, podle určitého řádu, umět si rozložit činnost tak, aby i těžký úkol byl zvládnutelný, umět si říct o radu, naučit dítě „se učit“.

– Dohodnout si s dítětem způsob kontroly rodičů– dítě bude denně informovat o tom, jaká byla jeho práce ve škole, jak se připravovalo do školy a co si ještě musí připravit. Domácí úkoly předkládá ke kontrole a podpisu.

– Nezbytná je úzká spolupráce rodiny a školy, rodiče by měli aktivně a pravidelně spolupracovat se školou, informovat třídního učitele, účastnit se třídních schůzek.